- Podrobnosti
Nedlouhá podzimní pouť
Mám už dlouho záměr projít se po trase nově budovaného dalšího úseku dálnice D35 od Ostrova kolem Vysokého Mýta a dále, když je povrch po zemních archeologických pracích urovnán, ale dokud se ještě v plné míře nezahryzly do půdy stavební stroje, neřkuli nepokryje půdu asfalt, po němž se budou posléze prohánět naše plechové popelnice. Pouti dlouho bránila činnost strojů, potom mokrý rozbahněný povrch, ale ve čtvrtek 30. 11. 2023 po mrazíku se slabou vrstvou sněhu jsem si myslel, že by to mohlo jít, tak jsem vyrazil k "nástupnímu" místu na trasu k budoucímu tunelu, který provrtá Zámrskou nejvyšší horu (307 m n. m.) Homole.
Jenže přes mráz nebyla ještě půda dostatečně promrzlá, takže po sejití ze silnice do měkkého terénu mi bylo jasné, že původní plán budu muset ještě odložit a dnes zvolit náhradní trasu. Proto jsem se vydal lesem k Vraclavi, kde jsem po dlouhé době trochu důkladněji prokřižoval okolí bývalého kostela sv. Mikuláše s barokním areálem a vyšplhal nahoru na Přemyslovské hradiště osudné pro Vršovce. Mimochodem, chystám na rok 2024 malé setkání možná s přespáním právě na akropoli hradiště.
Akropole bývalého přemyslovského hradiště na Vraclavi
Trochu jsem ještě prošel Vraclav kolem kostela Panny Marie k bývalému kostelu sv Václava a potom jsem cestu nasměroval polní cestou ke Stradouni. Ve Stradouni jsem se rozmyslel, že výšlap protáhnu ještě dále.
Ze Stradouně mé kroky vedly lesíkem kolem Svařeňky opět pod Vraclav do Dolců, kde jsem krátce fotil a odtud ještě do Vinar. Tam už na mě svítilo slunce těsně před západem, takže jsem se začal vracet domů nejpve ještě lesem k Sedleci a potom přímo po silnici přes Vraclav domů.
Procházka to byla velice příjemná, velmi lehká s mnoha zastávkami, při níž jsem za 4,5 hodin urazil necelých 20 km.
Sláva poutím
- Podrobnosti
Acidobasická rovnováha aneb Jak je to s naší (p)otravou
Setkávám se s tím, že většina lidí vůbec netuší nic ani o těch nějběžnějších tělesných procesech, natož o tak komplikovaných procesech, kterým je trávení potravy, a jeho stručné, zjednodušující a proto snad srozumitelnější vysvětlení spojím s velmi důležitou acidobasickou rovnováhou či homeostázou. V tomto krátkém pojednání nebudu řešit celý proces trávení, ale právě jen to, co se týká acidobasické rovnováhy, tedy hodnot pH neboli potenciálu vodíku.
Tělo člověka (pravděpodobně i většiny živočichů) se snaží udržet homeostázu, vyrovnaný stav a tedy acidobasickou rovnováhu. Duchovněji řečeno vyrovnaný stav jin - jang. Je to přirozený proces, který ale každý z nás neustále narušujeme vnitřně (např. emocemi, stresem... - dnes spíše zakyselující organismus) nebo z vnějšku (jídlem, pitím, vzduchem... - také dnes spíše zakyselující).
Hodnoty pH pro acidobasickou rovnováhu nejsou v celém těle na stejné úrovni. Připomenu jen, že hodnoty pH jsou neutrální s hodnotou 7, co je pod pH 7 je kyselé, co je nad pH 7 je zásadité (alkalické). Kůže má mírně kyselou pH v hodnotě kolem 6. Krev má hodnotu přibližně pH 7,4. Rozdílnější hodnoty jsou v trávicím traktu.
Žaludek má pH kolem hodnoty 2. Ale pozor, takto se zakyseluje prostředí žaludku pouze v případě, že do něj připutuje nějaka potrava, kdy receptory reagují na potravu a spouští se vylučování kyseliny chlorovodíkové (HCl) do žaludku, aby docházelo k rozkladu stravy, ale také k ničení mikroorganismů a jiných choroboplodných elementů. Jinak je v žaludku pH neutrální až mírně zásadité!
K tomu moje velmi důležitá poznámka k pitnému režimu. Pokládám za poměrně škodlivé, když někdo během jídla pije. Pít je potřeba nejméně půl hodiny před jídlem, kdy zásadité pití (v nejlepším případě), či neutrální voda z vodovodu (podle zákona musí být udržována na hodnotě pH 7) nebo kyselé pití ("jedovaté" limonády a jiné...) protečou žaludkem dále do střev, ale nenaruší případný proces trávení v případě pití při jídle. Pití při jídle určitým způsobem zředí kyselinu chlorovodíkovou, zvýší její pH, takže se sníží její účinnost pro trávení, ale i ničení uvedených chorobných procesů. Po jídle doporučuji doržovat pausu pití ještě déle do pocitu hladu. Se správným poměrem zeleniny ve stravě ani většinou nepociťuji po jídle dlouho žízeň.
Ze Žaludku postupuje strava do střev, ve kterých se pohybuje pH v hodnotách od 7 do 9, tedy střeva jsou zpravidla zásaditá. Jestlliže ale někdo jí stravu s vysokým obsahem zejména jednoduchých cukrů, tak je tato úroveň významně snižována. Jelikož zajištění acidobasické rovnováhy je nutné, tak samozřejmě v rámci svých regulačních mechanismů jí tělo zajistí. Jenže tělo není perpetuum mobile a toto zajištění rovnováhy, tedy nastavení pH na správnou hodnotu řeší velkým výdejem energie a spotřebováváním uložených živin a minerálu. Stejně jako v celém trávicím procesu, pokud jíme chudou stravu na vitamíny a minerály, tělo pro jejich trávení vytahuje minerály ze zásob z kostí, svalů, šlach atd., čímž jsou oslabovány, dále jsou orgány a tělo oslabovány velkou spotřebou energie na tyto procesy (jen na tzv. basální metabolismus - běžný chod tělesných procesů - se uvádí, že tělo spotřebuje až 75 % energie). Avšak při procesech na udržení acidobasické rovnováhy jsou ještě ve zvýšené míře produkovány odpadní látky (sírany, fosfáty...), které se naopak v některých orgánech ukládají a poškozují je (v ledvinách, játrech...). Potom se není možné divit, že člověk špatně se stravující má různé nemoci, tělesné a pohybové poškoní nebo nakonec předčasně umírá.
Takže na závěr doporučení. V naší době, kdy jsme obklopeni především zakyselující stravou, je potřeba doplňovat spíše zásaditou stravu, což nejlépe zajistí čerstvá zelenina, nejlépe s domácího prostředí bez chemie. Anebo mohu poradit jednoduché řešení pití zásadité, ionisované a strukturované vody, o které komukoli s pokusy a měřeními rád udělám přednášku.
V tomto pojednání jsem se nevěnoval duchovní stránce související se zakyselením těla stresem a negativními emocemi nebo posunutím do zásady meditacemi, radostnými pocity atd., což je samozřejmě neméně důležité. Pokud budu jíst kvalitní zásaditou stravu s odporem, či stresem, i když budu mít tu správnou stravu, zakyselím organismus asi více než pořádným zákuskem.
- Podrobnosti
Kam mi zmizely včely? A proč? Aneb trochu "konspirativní" včelařské zamyšlení
Včelařím krátce, teprve asi 10 let, kdy jsem je přibral do svého života jako další z kamínků na cestě k přirozenému přírodnímu přístupu ke zdraví. A jelikož se snažím svůj život vést co nejblíže přírodě, tedy i včely, pouze asi jen první sezonu jsem včelařil podle pokynů "jak se to má dělat". Snažím se včely nechat podle přírody, nekrmím je cukrem, pro co největší vytěžení medu, nýbrž odeberu jim jen trochu, aby přežily zimu na své zdravé potravě, místo jedovatého cukru. Pomalu jsem odstraňoval veškerou chemii, kterou se mají "léčit" vůči všemu možnému, či spíše nemožnému...
Všech 7 včelstev dobře prospívalo beze ztrát s dostatkem medu, propolisu i vosku. Jenže přišel podzim roku 2019, kdy během října a listopadu se najednou z ničeho nic zcela vyprázdnilo 6 úlů!!! Naprosto jsem nechápal. V úlu nezůstala ani jedna mrtvolka, naopak zůstaly veškeré medné zásoby. Nic podezřelého, poškozeného, ale ani strašák včelařů roztoč kleštík neboli varroa v úlech nenalezen. Prostě záhada, nikdo mi to nedokázal vysvětlit, ale nebyl to ojedinělý jev, v okolí to "řádilo" hodně, bylo a je to nazýváno jako kolaps včelstev.
Vysvětlením nevysvětlením kolapsu včelstev odborníky nevěřím, nic nevysvětlují. Své vysvětlení jsem skládal postupně. Napadlo mě, že včelám napadlo něco nervový systém, ty se "zbláznily" a postupně vylétly někam umřít. První důvod k jejich "zbláznění" by mohlo být, jako ostatně se stává dost často, že pravděpodobně včelstva někde nabrala nějakou chemii např. na poli, kterou se otrávila, ale nesvědčily tomu žádné mrtvoly včel uvnitř úlů. Také jsem uvažoval o nějakém zvýšeném elektromagnetickém záření, které zejména v souvislosti se zvyšováním rychlosti internetu a 5G sítěmi významně hrozí. Nicméně přemýšlení doplnil třetí fakt asi až po roce, kdy jsem si začal dávat do souvislosti zvýšená úmrtí lidí v době "virové diktatury" do jara 2020. Lidé samozřejmě umirali především na všudypřítomný strach, nicméně mohlo být i něco tzv. ve vzduchu, co úmrtnost zvýšilo (samozřejmě nemám na mysli neexistující "virus"). A co to tedy bylo, co způsobilo (a způsobuje stále) kolapsy včelstev? Je to chemie z polí nebo továren? Je to stále ze zvyšující se elektromagnetické záření prokazatelně zabíjející buňky? Nebo je to chemie v podobě geoinženýringu (alias chemtrails, tedy "sypané" chemie za různými účely na nás s vrchu z letadel*), který je už také jasně prokázán? Možná, že to bude dokonce souhrn všech těchto faktorů a možná ještě dalšínetušené.
(Moje malá pozorování k podivnostem v letecké dopravě a pravděpodobnému geoinženýringu neboli lidově řečeno "chemtrails" - téměř identická letadla, letící téměř souběžně, fakticky ve stejné letové hladině a jedno za sebou nenechává fakticky žádnou "kondensační stopu", kdežto druhé nechává stopu přes celou oblohu a ještě několik minut se rozptyluje)
Sezónu 2019/2020 mi tedy přežilo jen jedno včelstvo. Podivné je také to, že toto včelstvo vypadá silně, ale poslední tři roky jsem od nich med neměl, ale až od včelstev následných oddělených od tohoto. Jakoby toto včelstvo přeživší nějakou pohromu nemělo tolik sil na nošení medu, až letos.
Má někdo nějaké jiné, lepší vysvětlení "zmizení" včelstev?
*pokud někdo ještě nemá potuchy o oficiálním ovlivňování počasí, doporučuji např. knihu J. R. Fleminga hazard s nebesy nebo webové stránky vědce jménem Dluhý-Smith www.radovan.org
- Podrobnosti
Nanočástice = časovaná bomba pro zdraví
Ačkoli je nám neustále předkládáno „vědou“ a obchodními strukturami, jak neskutečně prospěšným a blahodárným vynálezem jsou nanočástice, tak s tím vědeckým a obchodním nadšením z nich jako člověk blízký přírodě nemohu souhlasit. A proč?
Ne že by nanočástice nebyly přirozeně v přírodě, to jistě jsou, ale právě jde o přirozenost a nepřirozenost. Nejprve však trochu rozklíčování zvláště pojmu „nano“, který nemusí být člověku delší dobu od základní školy naprosto zřejmý.
„Nano“ je předpona pro jednotky. V tomto případě „nanometr“. A právě předpona „nano“ znamená jednu miliardtinu metru, a když milimetr (každému dobře představitelná jednotka) je tisícina metru, tedy 1 nanometr je 1 miliontina metru, tedy představte si rozdělení 1 mm na 1 milion částí. Mezi milimetrem a nanometrem je ještě 1 mikrometr, což je 1 mm rozdělený na tisíc částí. Uf, tolik jednoduše k fysice.
A nyní již k nanotechnologiím a jejich časované bombě a zhoubě pro lidstvo. Nezpochybňuji úžasné vědecké vymoženosti díky nanotechnologiím, každý oceníme v každodenním životě např. „nešpinící“ se povrchy nebo „nepromokavé“ oblečení atd. Jenže čím budeme za tento pokrok platit (v budoucnu)?
Je potřeba si uvědomit, že nějakým způsobem příroda, Bůh nastavil živé organismy a zvláště pronikání cizorodých látek do buněk. Přirozeným způsobem dostáváme do těla potravu, tekutinu (přes trávící systém), látky ve vzduchu dýcháním (přes plíce) a látky přes kůži a sliznice. Většinou jsou v přírodě látky (zejména škodlivé pro organismy) ve velikosti „mili“, „mikro“, což obranné mechanismy a bariéry organismus zachytí a posléze vyloučí. Jenže přichází velikost „nano“, která se rozmáhá stále více. Je potřeba si uvědomit, že všechny ty skvělé výrobky se opotřebovávají a právě nanočástice se dostávají do přírody, na potravu, do vzduchu… a my je pojídáme, dýcháme, vstřebáváme kůží a sliznicí. A často to nejsou látky, které by byly v souladu se zdravým organismem a k tomu je potřeba si uvědomit, že projde dovnitř organismu střevem, plícemi a kůží. Odtud se např. nějaká jedovatá látka, těžký kov... dostane do krevního řečiště a z něho přímo k buňkám, a to i mozkovým, kde lehce projde hematoencefalickou bariéru a např. obsadí nějaký receptor, který čeká na jiný důležitý prvek, který má způsobovat zdravé tělesné pochody…
Mnoho let již kritisuji jakékoliv „opíchávání“, jelikož právě nanočástice např. rtuti, hliníku atd. jsou píchnuty přímo do žil a k proniknutí a obsazení receptorů a buněk v mozku již nic nebrání a tyto látky naopak brání zdravým procesům…
Nyní jsem se dověděl, že „velkým“ českým vynálezem je i filtr na pitnou vodu, který dodává do vody nějaké nanočástice, nemám z reklamního letáku žádné informace, nicméně se mi to nechce líbit a experimentování s nanočásticemi se mi nelíbí.
Je to můj soukromý názor, nicméně podložený vědeckými výzkumy fungování živého organismu.
- Podrobnosti
Adventní zastavení
Nastal krásný čas zklidnění a ztišení, očekávání nového zrození (ať Ježíše Krista nebo nového Slunce, či nového roku, jak to kdo vnímá). Bohužel je tento krásný čas vnímán spíše komerčně, přesto moje představy jsou právě v klidu. Nicméně nezahálím a právě v tuto dobu, kdy se topí v kamnech rozehřívám včelí vosk a vyrábím svíčky.
Letos se advent mimořádně vydařil i v přírodě, kterou pokryl sníh, který vykouzlil i na naší zahradě zimní malebná zákoutí.
Byliny zásadně na podzim neořezávám, nechávám to až na jaro. Jednak i suché byliny vytvoří se sněhem či jinovatkou hezké artefakty, a také je to škodlivé pro rostlinu, může vyhnít či vymrznout, Takto například hezky pocukrovaně vypadá dobromysl obecná.
Také necháván na záhonech některou zeleninu, jako na tomto snímku růžičková kapusta, kterou lze sklízet takřka celou zimu a na jaře při kvetení sklízím zbytky pro slepice jako první zelené občerstvení. Letos se mi však moc nevydařila, asi kvůli suchu a malé zálivce. Mám vysledováno, že běžně růžičková kapusta, ale také například kadeřábek nebo mangold přežijí mráz asi do -17°C.
Včelky jsou zazimované, přesto mám vždycky obavy, jestli jsem jim nevzal medu hodně. Cukrem nepřikrmuji, nechávám jim jejich dílo a beru si jen trochu.
Pipky jsou na tom možná nejhůře z našich stvoření, protože jsou zvyklé na dostatek zeleného lupení a toho je nyní nedostatek, alespoň že máme ve sklepě řepu, kterou jim každý den strouhám k zrní.
Zato malí opeřenci mají na naší zahradě několik krmítek, do kterých dostanou svoje zobání, přičemž si samozřejmě pochutnávají i se slípkami. Na stromech ale také naleznou jablka, která tam napichuji, když ve sklepě objevím nějaké špatnější. Také je na snímku náš letošní vánoční stromeček. Pěstuji si je sám.
A jelikož máme dostatek ořechů, ptáčky krmím i těmito lahudkami. V krabici je kladivem potluču a tu potom pověsím na strom. Zejména sýkorky ořechy vyzobou a skořápky poslouží jako mulč pod stromem.
A samozřejmě v žádné zahradě nesmí chybět kompost. Letošní (vpravo) už čeká připraven na jarní rozvoz, kdežto vlevo je založen už další který se bude postupně vrstvit a hnít a vytvářet živiny na další rok.
Příjemný a klidný advent všem a krásné přípravy na Vánoce.