I mistr tesař se utne aneb Drobná (velká?) trampota preventisty zdraví
Tak se mi po dlouhé době podařilo otestovat zdravotní kvalitu svého těla a jeho schopnost napravit problém.
V sobotu mi přišlo na mysl uklidit nashromážděné druhotné suroviny a odvézt je. Přidělával jsem závěsné zařízení pro vlek k autu, ale v nepřirozené poloze absolutně nevhodné pro páteř, jako bych jindy jiným neříkal, jakým způsobem se zdvihá břemeno. Zařízení vlivem ztuhlosti nešlo přidělat, ačkoli medituji, trénuji svou vyrovnanost a jiné skopičiny pro mysl, tak jsem neudržel nervy na uzdě a vylétly ze mě nadávky, nad nimiž jsem se sám podivil, ale nepomohlo to, nýbrž v zádech jsem ucítil lupnutí a celým zkrouceným tělem od páteře projela bolest. Bylo mi jasné, že je zle.
Poté nastalo zklidnění, jak to tak bývá v takových kritických chvílích, nejen těla, ale i mysli. Zjistil jsem, že se hýbat můžu, nicméně hybnost je horší a bolestivá. Začala fáze hledání chyby. Vzpomněl jsem si např. na "předávkování" čokoládou předchozího dne, na naprosto chybný pohyb při práci, na hřešení slovem, když se práce nedařila a další drobnosti, které mohly být příčinou bolestivého varování. Opět jsem si připomněl, že každá nemoc, ale pravděpodobně i úraz je řeč těla (nebo snad samého Boha), ve které nás upozorňuje na špatné jednání či myšlení. Jenže nemělo cenu plakat nad rozlitým mlékem, avšak bylo potřeba činit kroky pro nápravu. V mém případě při jasném odmítání západní medicíny jsou kroky jasně přirozené, přírodní.
A náprava zdravotního problému musí být současně na fysické i psychické (duševní i duchovní) úrovni.
Hned v sobotu po zpytování svědomí jsem si ještě opatrně pocvičil qi-gong (čchi-kung) soaring crane (vznášející se jeřáb), což cvičím každý den již mnoho let, a na to ještě cviky qi-gong speciálně na záda, ale vše jen, jak mi pošramocené tělo dovolilo bez velké bolesti. Následně jsem si ještě několikrát denně namazal postižené místo s masírováním bylinnými tinkturami, bezkonkurenční hojivou záležitostí třezalkovým olejem, vše ze své produkce a jediným koupeným prostředkem hřejivým gelem Sněhurka.
V neděli, druhý den, jsem se probudil se stejnou bolestí, nicméně spánek byl dobrý, protože obvykle spím dobře v klidu bez převalování. Po pravidelném cvičení gi-gong soaring crane jsem odjel zpívat na první adventní mši. Krásný zážitek umocnilo krédo, po jehož odříkání se mi výrazně v zádech ulevilo a byl jsem z toho překvapen, ačkoli vím, jak mocné slovo a modlitba je. Potěšen velikou úlevou jsem se doma potom se synem ujal výměny kol se zimními pneumatikami u našich aut, když nás sněžení zaskočilo asi více než silničáře. Bohužel se mi problém bolestivosti vrátil do stavu jako předešlého dne. Ale samozřejmě neustal jsem v dalších léčebných procedurách nastolených včera.
V pondělí, třetí den, vstávání se stejným stavem jako předešlého dne. Z práce jsem se omluvil, stavebnictví není jako bych s tím problémem mohl dříve přednášet žákům. Po mazání a masírování zad proběhly pravidelné ranní rituály - hlavně modlitba doplněná breviářem a cvičení qi-gong soaring crane ihned za sebou. Hned po nich jsem cítil obrovskou úlevu, která se fakticky rovnala téměř stoprocentní hybnosti, ale nepřestal jsem ani s dalšími procedurami během dne.
Ani úterý, čtvrtý den, jsem nezačal jinak než předchozí, ostatně stejně jako dny posledních již možná dvou desetiletí, drobný rozdíl bývá pouze v pracovních nebo volných dnech. Jelikož jsem však opět zůstal doma, protože tvrdou prací jsem nechtěl zničit hojivý proces, učinil jsem časový odstup mezi breviářem a cvičením. A fakticky již po breviáři jsem se cítil stoprocentně fit a pozdější cvičení již bylo bez vědomého omezování hybnosti. Samozřejmě pokračovalo ještě mazání a masírování, ale už se to jevilo výborně.
Ve středu, pátý den, jsem už odjížděl v dešti na kole pracovat. Celé dopoledne jsem v dešti rozvozil na kolečku fůru kamení, odpoledne asi dvě hodiny kopal díry a ještě vozil drť kolečkem. Na záda jsem byl ještě opatrný a všímal si občasného drobného loupnutí, ale nezdálo se to nijak kritické.
Ve čtvrtek, šestý den, jsem již pracoval zcela normálně bez jakéhokoli zaváhání a dnešního dne v pátek, sedmého dne od problému už ani nevím, že k něčemu došlo.
A co bylo smyslem k sepsání těchto zážitků a myšlenek?
Samozřejmě inspirace pro ostatní, ale zároveň zamyšlení, a to i pro mě. Ještě více pracuj na své fysické, duševní a duchovní stránce, do mistrovství je ještě daleko. Ale pro řešení zdravotních problémů je mnoho cest. A která je ta pravá? Byla to síla modlitby? Nebo snad cvičení? Nebo byliny, masírování...? To můžeme těžko rozhodnout. Snad souhrn všeho anebo zcela něco jiného a toto vše působilo jako placebo efekt. Každopádně, ať to bylo cokoli, přirozenost a příroda funguje.
Všem přeji pevné zdraví.
